.............

| | | | | | | | |
 
| | | |
_________________________________________________________________________________________________________
 
  Od nepočátku do nekonce
České Derby
Výlet na Bezděz
Zkouška ZOP
Výchova a výcvik
Peet a voda
Výstava - Jelenia Góra
Výšlap na Říp
Eurodog 2005
Výstava - Walbrzych
Výcvikový víkend - Chrudim
Montenegro cup
Zkouška ZPU -1
Víkend s Cane Corso 2005
Hannibal Rising

Víkend zábavy a řádění s pejsky


 

Víkend zábavy a řádění s pejsky

Tak takto náš výcvikář, figurant a kamarád Pavel Urban nazval akci, kterou pořádal o víkendu 28. – 30. září. Jak znám Pavla byla to slibná vyhlídka na víkend opravdu plný zábavy a řádění a to jsme si s Peetem přeci nemohli nechat ujít. A tak jsme v pátek vyrazili do kempu Červená stráň poblíž Nového Strašecí spolu s bandou dalších lidí z Hloubětínského cvičáku. Sešlo se nás asi 13 psů – dva caníci (Peet a Kris Mao Dao), němečtí ovčáci, dobrman, belgický ovčák malionis, dvě bulterierky, pitbulterierka a obrovský německý dogáč. Pátek byl jen takový zahřívací a tak jsme se ubytovali a všichni vyrazili na společnou procházku po okolí, která se zvrtla do téměř hromadného houbaření. Večer měli pejskové volno, řádili pouze páníci a to na hřišti při fotbale…. při fotbale občas i s prvky řeckořímských zápasů, ale sranda musí být že ;-) 

Sobotní den začal rozcvičkou páníčků a jejich pejsků takže jsme běhali, dřepovali, kličkovali mezi kalužemi a to vše za asistence našich nejvěrnějších přátel, kteří nám občas pěkně dopomohli k zemi či do blázince. Po rozcvičce snídaně a po snídani hurá na poslušnost. Poslušnost mezi tolika psy byla velkou zkouškou našich nervů a výbornou prověrkou co vše umíme či spíše co vše neumíme. Během dne dorazili ještě další psíci a to jedna šílená hyperaktivní maliňačka, které panička s láskou říká Vampíre a jedna beauceronka. Po výborném obědě (v tomto kempu je opravdu velmi milý personál a výborný kuchař, který vařil nejen velmi chutně ale ještě nám celý víkend krásně zdobil talíře s jídlem aby jídlo lahodilo i oku, jen škoda, že jsme mu to vždycky tak bezúcty sežrali) a pauzičce na odpočinutí psíčků se šlo na hlavní program našeho víkendového řádění a to na obrany. Starali se o nás dva figuranti a to samozřejmě Pavel Urban, bez kterého by víkend ani nebyl, a Ríša Hausner, ke kterým se občas přidali i dva Pavlovi synovci. Nejprve šla na řadu štěňátka a mladí pejsci a po nich ti naši ostřílení mazáci. Po obranách malá pauzička a po pauzičce další blbnutí a to v podobě závodu. Závod se skládal ze dvou kol – první byl běh s kolečkem a psem u nohy, samozřejmě na čas. No vypadalo to docela jednoduše, ale…. Peet zvyklý a zblblý ze závodů při víkendech s CC stále tak pokukoval po tom kolečku, že jsem měla strach že i během mého zuřivě rychlého běhu mi do něj naskočí, aby sem ho povozila a nenamáhal si svoje tlapičky.  Druhé kolo závodu bylo opět načas a bylo už složitější. Doběhnout ke kuželi, tam udělat jeden klik (samozřejmě nejlepší přítel vždy s námi a vždy nápomocen nám veškerou snahu zmařit), po té doběhnout k dalšímu kuželi a od toho pozadu doběhnout ke třetímu stanovišti, kde čekala židle, na ní miska s vodou, lžíce a přísný kontrolor. Úkolem bylo nabrat plnou lžíci vody, obejít danou trasu a vrátit se opět s plnou lžící vody zpět k misce a kontrolorovi. Pak už jen rychlý úprk do cíle. Toto druhé kolo se už běželo po dvojicích, takže o to byla větší motivace k rychlým a riskantním výkonům, které občas stály za to. Z cca 13 psů jsme s Peetem skončili v obou kolech na průběžném 5. místě, tudíž celkově jsme obsadili v závodě jak jinak než 5. místo. Zbytek dne už byl opět spíše odpočinkový, a proto jsme se opět všichni vrhli na náš reckořímský fotbal.

Čekalo se jen až bude tma aby nastal zlatý hřeb dne a to noční závod. Noční závod byl vlastně jen běh po tmě po určené trase cca 1 km. S Peetem jsme startovali až jako předposlední. Vyrazili jsme na trať a běželi co to dá a co panička udýchá. Peet teda měl jiné choutky než běh, neustále mi kličkoval před nohama, které jsem ani v té tmě neviděla a snažil se očůrávat každou kytičku co potkal. To sem mu v rámci naší rychlosti nemohla dovolit až najendou už toho měl dost a hodil na mě…tedy na cestu bobek, to už jsem tedy musela počkat. Stejně jsem naší rychlosti moc nevěřila že by měla šanci na nějaký úspěch takže nebylo kam spěchat. Jen jsem litovala poslední účastnici závodu která šla po mě a tudíž se obávám, že Peetovu značku uprostřed cesty neminula. Když Peet dokonal tak běžím dál jako o závod, všude jen tma a najednou… najednou na mě vyskočil „úchyl“ v podobě Ríši navlečeném v ringo obleku… no to byl teda šok (až jsem mále gratulovala Peetovi k jeho předchozí značce na cestě!) Zaplaťpánbůh že aspoň Peet ví kde je jeho místo a paničku úspěšně a nekompromisně obránil a „úchyla“ zneškodnil. Jen jsem měla problém ho od Ríši odtrhnout abychom mohli pokračovat v našem rychlostním závodě dál. Ale podařilo se, Peet ač velmi nerad tak pustil a běželi jsme dál. Až po tomto zákroku mi teprve došlo, že přeci znám Pavla už  tři a půl roku a vím, že on nikdy nedělá nic jen tak, tak nechápu, proč jsem toto noční překvápko nečekala… jo člověk se holt učí celý život. A až poté jsem si uvědomila, co to vlastně bylo slyšet za divné zvuky a výkřiky ze tmy v pravidelných intervalech tří minut, po kterých byli psovodi vypouštěni na trať. Závod skončil a pro mě přišlo další nečekané překvápko a to v podobě celkově druhého místa, nicméně prvního místa s cenou, protože absolutně první byl Pavlův nezletilý synovec a cena za první místo byla lahev Ballantinky. Druhé místo jsme si nevysloužili naším úžasně rychlým během (v běhu jsme skončili jak jinak než na 5. místě – podávali jsme opravdu vyrovnané výkony) ale hlavně díky Peetovi a jeho nekompromisnímu zákroku, za který dostal 100 bodů (myslím, že 100 bodů dostali jen tři psi). Pak už jen partička karet – prší hrané ze 4 balíčků žolíkových karet asi v 10 lidech – a pozdě v noci se šlo do hajan abychom byli čerství (někteří napojení Ballantinkou) na další den.

Ráno budíček, tentokráte už nám byla rozcvička odpuštěna a začalo se rovnou obranami a to obranami na ringo oblek. Peet má ringo moc rád. Nemusí nikam skákat do výšky či dálky jak ho to nutíme dělat při normálních obranách a může si kousnout kam je mu libo…. A je znát že to není hoch hloupý, vybírá si vždy nejcitlivější či nejpodezřelejší místo. Ríšovi se zakusoval nejčastěji do rozkroku – nevím zda náhoda či jen kousal do toho co bylo „po ruce“ a Pavlovi vždy útočil na ruku, ve které měl obušek. Každopádně se pořádně vyřádil a tak to má být. Takže poslední Peetův úkol dne bylo řádně se pomazlit s Pavlem, kterého bezmezně miluje a mohli jsme jet příjemně vyřádění a unavení domů. Na příští rok už Pavel plánuje výcvikový tábor na celý týden, takže už teď je mi jasné, co budeme s Peetulou o prázdninách dělat.
 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
Zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (v posledním znění) je v České republice kupírování uší zakázáno................................................................ webdesign ©2007 ELry.....