.............

| | | | | | | | |
 
| | | |
_________________________________________________________________________________________________________
 
  Od nepočátku do nekonce
České Derby
Výlet na Bezděz
Zkouška ZOP
Výchova a výcvik
Peet a voda
Výstava - Jelenia Góra
Výšlap na Říp
Eurodog 2005
Výstava - Walbrzych
Výcvikový víkend - Chrudim
Montenegro cup
Zkouška ZPU -1
Víkend s Cane Corso 2005
Hannibal Rising

Víkend zábavy a řádění s pejsky


 

Jak se Peet seznámil s mladým Hannibalem

Kde začít? Pravděpodobně tím, jak začal celý tento příběh.

To mi takhle jednoho dne volá naše kamarádka paní Zuzana Vinopalová, že schánějí caníka do filmu. Její čubinka Míša zrovna čekala rodinu a nemohla se zúčastnit, tak se obrátila na nás, jestli bychom s Peetem nechtěli. No jasně, proč ne! No a tak se mi ozval pan Mareš z "Fauna§Filmu Praha". Původně jsme se měli zúčastnit natáčení jiného filmu (soudě podle toho, co po nás chtěli) - nějakého historického. Dlouho se mi po prvních telefonmátech nikdo neozval tak už jsem myslela, že to padlo. Ale ejhle, nepadlo a pan Mareš volá asi po měsíci znovu. Opět se poptal, co je a není schopen Peet "vyrobit", ale bylo to něco jiného než původně, tak jsem usoudila, že to bude i jiný film. Ale se vším, co po nás chtěli nemá Peet problémy tak se jelo na Barrandov aby ho omrknul a případně schválil pan režisér.

Den před návštěvou Barrandova mi volal "řidič", který nás tam měl odvézt, abychom se domluvili a povídá: "Kampak se nám vejde? Může jet na zadních sedačkách? Mě totiž včera upadla noha tak mám vzádu vozejk." Řekl to jen tak mimochodem, jak kdyby každému občas upadla noha. Ale já už jsem zvyklá na ledacos tak jsem to ustála a jen čekala, co další den bude. No opravdu, jednonohý řidič...ale musím uznat, že to zvládal bravurně - měl automatickou převodovku, taže měl o pedál spojky méně a brzdu i plyn dokázal ovládat jen jednou nohou. A ještě k tomu byl hodně ukecaný takže cesta byla fajn a uběhla nám rychle. Na Barrandov jsme dorazili akorát včas. Přišlo se na něj podívat několik lidí-ani Vám nepovím, kdo všechno. Všichni z něj byli unešení no a Peet samozřejmě znich taky. Takových lidí a jen kvůli němu...taky sem jim za to náležitě odvděčil a všechny do jednoho je oslintal, jak se na správného caníka patří. Dokonce i zapomněl na své povinnosti a když chtěli předvést jak štěká - to byl hlavní požadavek, štěkat na povel - tak dělal drahoty a já si připadala jak vůl. Ale přeci jen jsem ho ukecala a všichni byli spokojení. OK, OK, great dog, vypadá jak medvěd, bereme ho (samozřejmě celé anglicky). A tak jsme mohli začít trénovat a těšit se na natáčení, které se mělo původně uskutečnit 2.-5. prosince. Jo ještě abych nezapomněla, pan Bareš - šéf FaunaFilmu - mi sdělil, že by bylo dobré Peeta do natáčení trochu "umravnit" (asi se mu nelíbilo, jak tam všechny vítá), tak jsem se tomu v duchu poze zvesela zasmála a jemu slíbal, že s tím neco udělám...

Jeho hlavní scéna spočívala v tomto: pes žere žrádlo z misky, uvidí přicházet Hannibala-ohlídne se a začne na něj štěkat, po chvíli zjistí, že je to kamarád, přiběhně k němu a zavrtí ocáskem...prostě "pes hlídá" - jenže to by Peet musel vědět, co ten výraz znamená...
Takže trénink spočíval v tomto: já ho odvolám od žrádla, zastavím a na dálku rozštěkám. Nic strašného ale v reálu...s caníkem...no, docela jsem si užila.
První problém: co mu dát do misky aby to vždy a ochotně žral - zkusila jsem kuře
Druhý problém: jak ho od takového lákavého žrádla odvolat - podařilo se a problém s tím nebyl ALE
Třetí problém: jak ho po několika zkouškách donutit jít znovu žrát, když moc dobře věděl, že ho zas budu od toho volat! No holt to není žádnej hlupák. Ale i to jsme po čase zvládli a začal to brát jako super hru.
A čtvrtý problém-v jednu chvíli pro mě a vyleštěný nábytek ten nejnebezpečnější: Jak ho donutit štěkat se zbytky kuřete v talmě aniž by se do nás tím kuřetem na dálku nestrefoval??????? No on má slušné vychování tak ví, že s plnou pusou se nemluví. Tím pádem jsem měla ze začátku problémy ho vůbec rozštěkat ale když už jsem ho donutila tak kuřátko letělo přes celý obývák! Ale i tento problém jsme - poze ČÁSTEČNĚ - vyřešili a kuře nahradila konzervička.

Po pár týdnech ne zrovna moc usilovného tréninku jsme měli nacvičeno a čekali jsme až se nám ozvou a pojedeme natáčet. Jenže nikdo pořád nic i když už byl původní termín dávno za námi. No už jsem začínala pochybovat ale pak se nám opět ozvali. Poptat se jak nám to jde a taky domluvit se na další návštěvě Barrandova na zkoušku před panem režisérem a spol. Tak jsme opět vyrazili na Barrandov, tentokráte MHD, protože jednonohý "řidič" měl napilno. Dlouho jsme tam čekali, mezi tím stihl Peet uslintat všechny lidi, co kde našel a nebo co si našli jeho. Byl zas nadmíru spokojen-tentokrát jich bylo ještě víc než minule. No a naše zkouška? Opět jsme se jen "ukázali" pánům Američanům, opět řekli OK, OK a mohli jsme jet domů...takže zkouška se nekonala. Nicméně nám upřesnili jejich požadavky na náš výkon. Tak ne že ho odvolám, zastavím a rozštěkám...mám ho odvolat a v chůzi má štěkat až k Hannibalovi a tam se s ním pomazlit. V tu chvíli jsem moc nevěděla co mě čeká ale budem trénovat. Času jsme měli dost, přes celé vánoce, natáčení 10. ledna.

Tak jsem to zkusila, nejdřív bez žrádla-zaštěkat při chůzi či běhu. Kdyby jste viděli, jak se na mě Peet tvářil, co to po něm pro Boha chci!!! To, že čučel jak bluma je hodně slabý výraz. Ať jsem se snažila sebevíc, Peeteček sice poslušně ňafal ale stál jak přimrazený! A když šel tak zas neštěkal. Už jsem z toho začínala být nervózní, termín se blížil a naše úspěchy mizivé. Postupně jsem se dopracovali k tomu, že teda dvakrát štěknul a zbytek doběhl, nic moc ale lepší než nic! Tak jsme začali se žrádlem. Opět stejné problémy...opět se místo štěkání většinou dusil, i když tam měl žrádla minimum. Když se nedusil žrádlem, tak aspoň svými slinami (nechápu, vždyť caníci přeci neslintají, ne?!). Takže výsledný efekt nic moc.

Opět 10. ledna a opět se nikdo neozval. Už mě to začínalo štvát. To mi aspoň nemůžou zavolat, že se to odložilo? No nic, stejně jsme ještě potřebovali trénovat...Ve škole mi začalo zkouškové období tak jsem si zapsala zkoušky-17. a 20. ledna. 15. večer volá pan Mareš: V uterý 17. a pak ve čtvrtek 19. jedete točit na Slapy. Já myslela, že vyletím z kůže! Tak douho mi to odkládali až se trefili do jednoho dne, který nemůžu. Jen velmi nerada jsem si tedy přepsala zkoušku na jiný termín a čekala, až se mi ozve pán, se kterým na Slapy pojedeme. Pondělí večer a nikdo se neozval...už jsem doma vyhlašovala všem filmařům válku! Můj vztek byl o to větší, že jsem přišla o termín zkoušky o němž jsme přesně věděli, jaké tam budou otázky! Ale naštěstí se ještě večer ozval Michal z FaunaFilmu, že ho to moc mrzí, že volá tak na poslední chvíli ale že zítra jedeme natáčet. Tak se ulevilo nejen mě (že den neproflákám) ale i jemu, protože jsem mu místo nadávky do nečeho, kterou očekával za to, že nevolá dostatečně v předstihu, řekla, že s tím počítám. Dokonce i Peet se za ten poslední den markantně zlepšil tak jsem ráno jela o poznání klidnější.

Nebudu to nijak protahovat. Co Vám budu říkat. Na Slapech jsme byli od 8 ráno do 5 večer a nenatočili jsme ani Peetův chlup a ještě ke všemu mi začal šíleně kulhat- zřejmě se někde natáhl na ledu. Takže ještě večer na veterinu-nic nezjistili tak aspoň léky na bolest abychom to další den - samozřejmě místo plánovaného úterý a čtvrtka z toho bylo úterý, středa, čtvrtek a možná i pátek (takže další zkouška v čudu...) zvládli. Další den jsme se dostali na řadu i my. Každou chvíli chtěli něco jiného! Od původního plánu-toho, co jsme od listopadu trénovali-se nějak upustilo. Nejprve, že půjde s "hlídačem" na vodítku, pak že mu půjde sám u nohy a nakonec se to natáčelo tak, že běžel úplně sám. Jenže vše co jsem trénovala se dělo tak, že jsem stála před ním ale ejhle, já ho tam musela na Hannibala vyslat (pokud bych nechtěla být taktéž v záběru) nejlépe s tím aby na něj štěkal. Tak jsme začali trénovat přímo na místě a přímo na toho nebožáka herce - Gaspard Ulliel. Nebožáka, protože mu Peet dával docela dobrou "čočku". Gaspard dostal do ruky piškoty aby za ním Peet běhal. On teda běhal ale zapomínal brzdit a vždy to do něj napálil, že mladý a "lehce podviživený" Gaspard odlítával do dálky... A ještě když k tomu na něj začal neúprosně štěkat aby mu už konečně dal toho piškotka tak už si mladý Hannibal nebyl jist jeho "neškodností". Ale vše dobře dopadlo, herec na živu a Peet uspokojen piškotkama, a šlo se na věc. Nakonec jsem ho tam jen posílala bez štěkání aby byl pán režisér a spol. uspokojen aspoň něčím. Štěkání by bylo dost nevyzpytatelné. Scéna se natáčela ze dvou pohledů a vše jsme docela zvládli-taky nebylo co zkazit. Akorát si tam ten můj herec dělal takové zvláštní obloučky v běhu až jsem ho podezřívala, že chce být před kamerou co nejdéle! To bylo vše z našeho středečního vystoupení.

Ve čtvrtek máme zase přijet. Ve čtvrek jsme zase přijeli a zase se nic nedělo. Nic nedělo pro mě, Peet byl opět v obležení "obdivovatelů" mezi něž se dokonce zařadila i hlavní hrdinka filmu, krásná Číňanka Gong Li (má doma 7 psů!). Takže v pátek jdeme opět na věc. Peet už si na to tak zvykl, že už pomálu každý den vyhlížel Michala, který s námi na Slapy jezdil. V pátek nás, teda spíš Peeta čekalo jeho velké sólo! Opět stejná scéna jako ve středu ale pohled jen na něj a bez herců. Tentokráte se už konečně dostalo i na to naše natrénované štěkání avšak k mojí velké radosti bez žrádla. Vše by probíhalo hladce až na to, že se do toho uměle zasněžovalo...byla to taková "pěna od jaru". Nejen, že mě přes ty motory neslyšel, i když jsem si mohla vyřvat plíce a udusit se "sněhem" ale ani na mě neviděl-musel stát za rohem domu a ještě ke všemu se bál té pěny, která mu spadla do oka a pravděpodobně ho i docela pálila. Takže nic moc, ale statečně se s tím popral a zvládl to bravurně (i když jsme natáčeli kolem jedenácté hodiny večer, což už obvykle spinká)! Možná i vypadal zle, což bylo v plánu ale u něj skoro neproveditelné...Pak nás čekala ještě jedna scénička. Tentokráte už doma v teplíčku u krbu. Měl tam ležet a spát a jen zvednout hlavu, podívat se na jednu stranu, na druhou a to bylo vše. Konečně jsme mohli uplatnit náš cvik "chcípni". Peeteček chcípnul bez protestů a ležel tam asi tak půl hodiny, než si to všechno nasvítili, připravili a tak. Byl zlatej, nad hlavou mu tam pořád něčím šachovali a on se skoro ani nehnul. Při natáčení jsem na něj jen zavolala, Michal ho zavolal, on se ohlédnul doleva, doprava a bylo hotovo. A tím jsem ukončili naší úlohu ve filmu Young Hannibal: Behind the Mask (režisér Peter Webber). Musím říct, že jsme ani nic nezvorali ani nezdržovali, takže všichni byli spokojení. A tak to má být.

Spokojení asi byli, protože i když jsem si mylsela že máme hotovo tak omyl... V létě mi opět zavolal Maritn Mareš jestli máme čas. Dotáčely se totiž ještě nějaké scény a byl žádán i pejsek. Tak jsme ještě vyrazili na jeden natáčecí den opět na Slapy. Bylo úmorné vedro a měli jsme to časově tak tak...takže když jsme dorazili na místo tak jsme byli žádání ihned na plac. Peet byl chudák rozklepanýí z cesty, protože jel v přívěsném vozíku na psy což se mu stalo poprvé v životě...ale jako správná hvězda když viděl všechny ty lidi okolo hodně rychle pookřál a byl zas ve svém živlu. Tentokráte měl nejprve za úkol přiběhnout ze zahrady do zámku, kde jej volala filmová "Mariell" (Nancy Bishop). Nancy se s Peetem nejdříve zkamarádila což u Peeta není žádný problém.. dávala mu různé povely v "češtině" - i člověk by měl trochu problém povely rozpoznat ale Peet jí poctivě a s velkou chutí dával packy, sedal lehal přesně tak jak mu řekla. Tak jsem ho zavedla na určené místo v zahradě odkud měl vyběhnout a přiběhnout na zavolání k Nancy. Nancy zavolala, já Peeta vyslala a on běžel... ale neběžel přímo, chvíli jsem si myslela že jako když se ještě nepřivítal se všemi tak to jde napravit, ale doběhl na určené místo takže vše OK i když to vzal trochu oklikou... Takže ještě jednou. Nancy opět zavolala já vypustila Peeta a ten už tentokrát opravdu nabral jiný směr...až když stál na okraji fontány v zahradě mi došlo, že to nebylo vítání ale chtěl se osvěžit a především napít. V těchto pár sekundách jsem řvala jak tur, protože jeho láska k vodě je tak veliká, že jsem se obávlala že před zraky kamer a všech jim do té fontány skočí celý...no naštěstí ne. Takže holt přestávka a pejsek se musel napít... Ovšem po této "technické" závadě se scéna natáčela ještě jendou a Peet už to zvládl naprosto na jedničku. Běžel přímo za Nancy ani nezaváhal. Dokonce běžel tak přímo že to nevzal ani po schodech ale na terasu to vzal skokem. Takže super, máme hotovo. Ihned po této scéně chtěli ještě jednu což bylo naprosto opačně. Nancy vyjde s pejskem ven ze zámku a pustí ho na zahradu, pes odběhne... tak toto jsme pochopitelně zvádli okamžitě. Scéna se natočila dvakrát a mohli jsme jet domů... bylo to tak rychle že jsme to ani nečekali. Po zkušenostech z minule, kdy jsme převážnou většinu času jen seděli a čekali to byla příjemná změna. Takže tentokráte to byl opravdu definitivní puntík za naší účastí na natáčení. Teď jen zbývá čekat, co z "Peetových" scén bude i ve filmu. Není to už tak dlouho, premiéra v České Republice je naplánována na 22.2.2007 a film se po několi změnách bude definitivně jmenovat Hannibal Rising (Hannibal - Zrození)

 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
Zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (v posledním znění) je v České republice kupírování uší zakázáno................................................................ webdesign ©2007 ELry.....