.............

| | | | | | | | |
 
| | | |
_________________________________________________________________________________________________________
 
  Od nepočátku do nekonce
České Derby
Výlet na Bezděz
Zkouška ZOP
Výchova a výcvik
Peet a voda
Výstava - Jelenia Góra
Výšlap na Říp
Eurodog 2005
Výstava - Walbrzych
Výcvikový víkend - Chrudim
Montenegro cup
Zkouška ZPU -1
Víkend s Cane Corso 2005
Hannibal Rising

Víkend zábavy a řádění s pejsky


 

OD NEPOČÁTKU DO NEKONCE

Jak to vlastně vše začalo?

Narodil jsem se jednoho krásného dne. Sluníčko svítilo, ptáčkové zpívali, kytičky voněly …no dost té sentimentality, stejně si to už nepamatuju. Takže bylo to 12.8. léta páně 2003 v Pavlovicích nedaleko Dubé, v přenádherném „Máchovo kraji“.

Maminka Nasťa s mojí druhou dvounohou maminkou Šárkou se o mě a o mých 11 sourozenců (4 sestřičky a 6 brášků) staraly MOOOC dobře. Na maminčině vydatném mlíčku jsme sílili a rostli a po nějakém čase jsme k tomu přidali ještě zlobení (ale co to povídám, vždyť caníci neumí zlobit), ale to už tak v psím životě chodí.

Když už jsme byli dostatečně silní a když už jsme přišli na co jsou ty čtyři hůlky co nám trčí z bříška (myslím, že po lidsku se tomu říká nohy) tak jsme většinu času trávili na dvorku. Tý jo, tam to bylo super. Měli jsme tam tolik kamarádů, že mi ani drápky na nožičkách nestačili k tomu abych to spočítal. No a tak to šlo až do té doby, co si mě odnesli úplně cizí dvojnožci. Tedy oni nebyli úplně cizí. Poprvé jsem je viděl, tedy vlastně neviděl, ale oni mě viděli zrovna, když jsme slavili 3. týdeniny. Podruhé přijeli den po 6. týdeninách. To jsem byl zrovna strašně ospalej a oni mě a jednoho z mých brášků pořád budili, okukovali a o něčem se pořád dohadovali. A já jsem jim naoplátku poťapal tašku aby si mě pamatovali. No a pamatovali, protože za další dva týdny přijeli znovu. Dlouhou dobu se bavili s dvounohou maminkou, vyměnili si nějaké věci a vzali mě do náručí.

Pak se se mnou všichni rozloučili – nejvíc Šárka, ta mi dala obrovskou pusu – a ti cizí dvounožci mě strčili do takové divné velké plechovky, která se dala do pohybu a odjížděla pryč od mého domova. Ani nevím kam jsme jeli, protože jsem celou cestu prospal. Vzbudili mě až někde úplně jinde. Tomu místu se říká Praha.

Doma mě přivítaly tři fenky. Byla to docela legrace, protože už tehdy byly menší než já! Ale nebyly zrovna moc přátelské. To víte, staré babči, záviděli mi moje mládí. Zato ti dvounožci, ti jsou super. I když někteří nemají vůbec potuchy co jsem to za pejska – nazývali mě boxerem, pitbulem, dokonce i šarpejem ?!? – ale vždy mě pohladí a obdivují a to se mi moc líbí. A já jim vždy na oplátku oslintám kalhoty, ale nějak to nechápou. No takže žiju v řadovém domku se zahrádkou – sice je malá, ale ty kytičky jsou moc dobré, původně se třemi fenkami (dva pudlovoříšci a jezevčice), ale teď už jen s jednou, a spoustou dalších zvířátek. A hlavně s mými dvounožci – s mámou Zuzkou, tátou Jirkou, s Péťou a Martinem a hlavně s mojí paničkou Léňou.

Občas mě panička vezme na procházku za mým bráškou Peekem (Pikolíkem), za Chicorkou a Indy. Na to se vždy moc těším, protože holky mám moc rád. Ale ze všeho nejvíc se těším na cvičák za Pavlem Urbanem, kterého opravdu zbožňuju. Tam posloucháme a děláme obrany, na které jsem opravdový ekšpert. Dokonce jsme se začali připravovat i na výstavy. No a pokud mě Léňa nikam nevezme tak řádím doma a na zahradě – zlobím Woopinku a občas i paničku, okusuju stromečky, hrabu díry na mamuty (co kdyby náhodou nějakej přišel…), hraju si s plastovými květináči (ve kterých ovšem byli původně kytky, které velmi pečlivě vytahám), zanechávám po sobě slintance, které vypadají jakoby domem „prošlo“ stádo slimáků, ….. no ale jinak jsem strášlivě hodnej pejsáneček!

váš Peet

 
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
Zákonem č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání (v posledním znění) je v České republice kupírování uší zakázáno................................................................ webdesign ©2007 ELry.....